Hladomorna

Jižní předsunutá bašta hradu Český Šternberk, tzv. „hladomorna“, je součástí důmyslného opevňovacího systému, který byl vybudován na přelomu 15. a 16. století nejvyšším zemským sudím Petrem Holickým ze Sternberga a dokončen jeho synem Janem.

Rozvoj nových, účinných palných zbraní koncem 14. století, především dělostřelectva, jímž byla vyzbrojována středověká vojska, znamenala nenadálé ohrožení obranyschopnosti hradů, protože jejich někdejší stavebníci počátkem 13. století dalekonosné palné zbraně neznali. Tato modernizace bojové techniky se stala osudnou i šternberskému hradu r. 1467, kdy vojska krále Jiřího z Poděbrad oblehla sídlo vzpurného Zdeňka Konopištského ze Sternberga. Hrad byl tehdy dobyt, snad pro nedostatek vody a potravin, především pak velmi účinnou dělostřeleckou palbou dobyvatelů, nasměrovanou z jihu s výše situovaného palebného postavení, odkud byl hrad nejzranitelnější. Bylo proto nezbytně nutné toto místo ohrožení pojmout do šíře koncipovaného obranného systému a tomu nejlépe odpovídala výstavba předsunuté bašty. Byla umístěna na strategicky významném nejvyšším bodě táhlého, skalnatého hřebenu, přeťatého na jihu širokým, uměle vyhloubeným příkopem.

Vznikla tu mohutná centrální věž, která je na jižní straně vytvarována do ostrého břitu, uzpůsobeného k srážení nepřátelských střel do stran. Prostor v patře věže, přístupný po točitém schodišti, vykazuje důmyslnou dispozici střílen, určených k palbě z lehkých děl. Čtvercový otvor v podlaze ústí do vysokého, temného přízemí, které sloužilo jako prachárna a zásobárna posádky věže. Dnešní přízemní vchod byl prolomen až v 19. století. Prostor kolem hlavní věže je chráněn masivní obvodovou hradbou podkovitého tvaru se střílnami, z jejíž čelní části se zachovala jen torza.